STAREJ DOBREJ VILDA

Shakespeare.
William Shakespeare.

Co o něm napsat, aby to nebylo to, co už jste všichni slyšeli tisíckrát.
Psát, či nepsat...to je otáz...ehm...sorry, nemohla jsem odolat :-)

Ale budiž, pokusím se.

Pro naši cestu je samozřejmě relevantní tím, že se narodil, část života prožil a nakonec i zemřel ve Stratfordu nad Avonou, kousek na sever od naší chaloupky. Stratford, který by jinak nejspíš neznal nikdo než lokální patrioti, z té slávy těží už pár staletí. Ve skutečnosti tu ale zase tolik památek na snejslavnějšího rodáka není.

Zachoval se vlastně jen jeho rodný dům, který ovšem podle odborníků poněkud utrpěl nepříliš citlivou "renovací". Možné to je, ale mě se jinak docela líbí :-)

Další Stratfordské pamětihodnosti zahrnují dům Shakespearovy matky, dům Shakespearovy dcery, dům Shakespearovy manželky...ale žádný dům, ve kterém William skutečně žil.

Shakespearův vlastní dům byl totiž bohužel zbourán v roce 1760. Jeho tehdejšímu majiteli lezli milovníci Shakespeara na nervy. Furt mu tam chodili očumovat. Nejdřív porazil strom, pod kterým prý Mistr sedával a nakonec požádal o povolení rozšířit zahradu a o snížení daní. Když nebylo jeho žádosti vyhověno a daň naopak vzrostla - tak dům srovnal se zemí a bylo po dani.

Přesto se o tomhle domu ví leccos zajímavého: byl to druhý největší a nejdražší dům ve Stratfordu a Shakespeare ho koupil poměrně krátce po začátku své úspěšné kariéry, a to za částku, kterou si objektivně vzato vůbec nemohl dovolit.
Zaplatil za něj 60 liber, přitom za hru v té době dostával odměnu 6 liber (a do té doby jich napsal pouze sedm, zhruba jednu ročně). Zaplatil tedy za dům ekvivalent svého příjmu na deset let, pokud by neměl vůbec žádné výdaje a byl nadále žádaným dramatikem. Dneska si říkáme, že to byla sázka na jistotu, ale v kontextu Williamova života to byla spíš hodně velká drzost. Obchodní čich a ochotu riskovat prý zdědil po svém otci, tak to nejspíš měli v rodině.

Ostatně on i počátek jeho rodinného života dovoluje různé výklady. Je obecně známé, že se ženil velmi mladý, již v 18 letech. Přitom v jeho kruzích bylo v té době běžné, že muži vstupovali do manželství ve věku kolem 25 let. A aby toho nebylo málo, jeho manželce bylo už šestadvacet a každý, kdo umí počítat, snadno odhalí, že se vzdávala...no řekněme to postaru a poeticky....v naději.
Vypadá to jako klasická historka, jak nachytali floutka a donutili ho se oženit. Jenže - rodina Ann Hathaway byla v té době výrazně bohatší, než ta Shakespearovic, jak už jsem zmínila, jeho tatínek rád riskoval a ne vždycky se to vyplatilo. V době synovy svatby byl zrovna na mizině.
Ann byla zatraceně dobrá partie a její věno odpovídalo Williamově ročnímu příjmu v době jeho největší slávy. Existuje tedy také možnost, že to měl ve skutečnosti ten "chudák chlapec" moc dobře spočítané :-)

Ale zpátky k jeho domu. Byl to dům s nádhernou, okázalou fasádou, ve stylu "když na to máme, tak to ukážeme". Jenže...v tomhle předním, do ulice obráceném domě, Shakespeare nikdy nebydlel. Byly tam jen různé provozní místnosti. Za domem byla zahrada a až na jejím opačném konci stál, útulně skrytý zvědavým pohledům, mnohem prostší a pro rodinu mnohem přívětivější skutečný "Shakespearův dům". Prý si to takhle přála Ann - hned je mi sympatičtější!

Při archeologickém výzkumu se v zahradě našly zlomky pěnovky, obsahující mj. stopy staré dobré marjánky. Vedlo to k nadšeným spekulacím o zdroji Williamovy fantazie, ale vzhledem k počtu obyvatel domu se samozřejmě nedá právě tahle dýmka spojovat s nikým konkrétním, natož s autorem samotným. I když...kdo ví :-)

A poslední, možná ne tak zcela známý, fakt z Shakespearova rodinného života. Bývá obvyklé líčit jeho vztah k manželce jako chladný a diktovaný více povinností než náklonností. Občas se jako důkaz pro tenhle výklad uvádí znění jeho poslední vůle - odkázal v ní veškerý majetek své dceři a své ženě "druhou nejlepší postel". Drzoun, řeklo by se.Je ale docela pravděpodobné, že ten odkaz v dnešní době, bez znalosti dobových reálií, jen špatně chápeme.

Odkazovat dědictví dospělým dětem (typicky nejstaršímu synovi, toho ovšem William neměl, jeho jediný syn Hamnet zemřel z nejasných příčin v 11 letech) bylo tou nejběžnější variantou, protože udržení majetku v rukou rodu bylo to nejpodstatnější. Rodina se tak vyhnula situaci, kdy by bylo nutné platit dědickou daň dvakrát (a že byla vysoká! Dvojí dědická daň v jedné generaci dokázala veškerý majetek zredukovat na nulu a zanechat rodinu zcela bez prostředků). Pokud tedy byly v rodině již dospělé děti, přeživšímu manželovi/manželce se např. dům, statek, pozemky atd. odkazovaly jen zcela vyjímečně.

Dobrá, ale DRUHÁ nejlepší postel? Zrovna POSTEL?

takhle nějak mohla vypadat

Postel byla v té době obvykle tím nejcennějším kusem nábytku v domě. Nesmíme zapomenout, že mluvíme o nábytku, který vévodil místnosti. Měl vysoké pelesti, sloupy, nebesa, bohaté řezby, často byl z vzácného dřeva, vykládaný slonovinou a podobnými drahými materiály. Nebylo nijak vzácné, že postel se hodnotou blížila nebo dokonce rovnala ceně domu samotného! A že druhá? Ta úplně nejlepší postel bývala vyhrazena pro nejvzácnější hosty. Druhá nejlepší postel v domácnosti - to byla manželská postel pána a paní domu.


Co nám tedy z toho poněkud kryptického odkazu vychází teď? Že William, poté, co se postaral o rodový majetek, odkázal své ženě jejich vlastní manželskou postel. Nezní to najednou skoro dojemně?


P.S. Už méně dojemné je, že ve Stratfordu a okolí hrají takovou speciální hru: dá se k objektu přidat v jakékoli souvislosti jméno William Shakespare? Připočti ke vstupnému 10 liber :-(