CO KDY PRO NÁS ŘÍMANI UDĚLALI?

Tak třeba postavili silnice.
Znáte to - všechny cesty vedou do Říma. A to tou nejpřímější cestou.

Římané byli vynikající inženýři a stratégové. Uměli si spočítat, že přímá silnce je prostě lepší, než klikatá. Dodnes je v krajině poznáte. Některé se přerodily do moderních dálnic, jiné zůstaly jen vyšlapanými přímkami, protínající krajinu od obzoru po obzor.

Jedna z těch nejdelších a nejvýznamnějších - Fosse Way - vede kousek kolem naší chaloupky.

Je dlouhá 300 km a nikdy se neodchýlí víc než 10 km z přímé linie - a to ještě jen tam, kde k tomu byl opravdu zatraceně dobrý důvod.
Po celé své délce je lemována osadami, jejichž jména jasně prozrazují dobu jejich vzniku: všechny ty -chestery a -cestry mají původ v latinském "castra" - vojenský tábor; Street, Straton i ten slavný Stradford nad Avonou nejsou zase nic jiného než odkazy na "strata" - dlážděná silnice.

V římských dobách byla celá oblast, do které jedeme, jedním z nejvýznamnějších center osídlení. Na římské stopy narazíte (narazíme) doslova na každém kroku.

Tak třeba Cirencester.
Že jste o něm v životě neslyšeli? Je to ale paradox. Založen ve stejném roce jako jisté Londinium, rostl a vzkvétal a zdálo se, že má pozici hlavního města Británie prakticky v kapse. Jenže všechna sláva, polní tráva - Londýn dneska znají všichni a kdo si vzpomene na nějaké město, co se jmenuje nějak jako cisterna... A tak Cirencesteru z celé té slávy nakonec zůstal jenom jeden travnatý amfiteátr a množství římských cihel, římské omítky, římských tašek a římských mozaik, na které obyvatelé narážejí pokaždé, když si chtějí na zahrádce zasadit ředkvičku.

Když už mluvíme o mozaikách...ale ne, začít musím trochu zeširoka. Ono to bylo v římských dobách vlastně dost podobné, jako dneska. Když jste byli chudí, tlačili jste se někde v nájemním domě, když jste byli bohatí, měli jste ve městě dům vlastní, a když jste byli OPRAVDU bohatí, tak jste si postavili VILU. Pěkně na samotě, v klidu, s výhledem.

A vila v římském pojetí, přátelé, to byla opravdu VILA. S křídlem hospodářským a obytným, několika dvory a zahradami, podlahovým vytápěním (ideální pro britské počasí!), systémem několika koupelen (prakticky malé soukromé lázně, obvykle měly tři až čtyři místnosti s bazény - od vody studené, vlažné až po horkou lázeň s párou. Jo, jo, Římani si uměli užívat!). A s mozaikami.

Mozaika, to byl takový ekvivalent jaguára před domem. Podle její velikosti, složitosti a barevnosti se posuzovalo, jak velké byl ten místní Říman zvíře. Jestli mu sousedi záviděli nebo se pochichtávali do dlaní. Prostě jestli byl za granda nebo za šmoulu.

V Cotswolds a okolí se o římské vily zakopává prakticky všude. To slovo "zakopává" jsem nezvolila náhodně - drtivou většinu z nich lidé objevili tak, že zakopli o vyorané kameny, na jednom slavném nalezišti vilu vyryla ze země prasata, která sedlák vyhnal na pastvinu. A jednou za čas se objeví opravdový poklad.
Jako např. římská vila v Chedworth, která byla FAKT velká (to malé na fotce je dům běžné dnešní velikosti. To všechno okolo byla vila, jak vidíte na rekonstrukci :-)

 a jejíž majitel to myslel FAKT vážně s mozaikami! Vykopávají je dodnes! A jaké!

Domácí lázně byly sice fajn, ale Římané taky nebyli žádní troškaři. Navíc - lázně bývaly i společenská záležitost. Uzavíraly se tam obchody, navazovaly užitečné známosti, kuly se tam pikle...a na to potřebujete lázně velké...tak velké, že se po nich nakonec jmenuje celé město.

Vítejte v Bath a jeho římských lázních. Dochovaly se dodnes.






A peníze se tam válejí na zemi...tedy přesněji pod zemí. Ať už to je nebo není náhoda, v blízkém okolí byly nalezeny dva vůbec největší depoty mincí, které kdy byly objeveny v Británii.

To šel takhle jednoho rána roku 2010 amatérský hledač "pokladů" se svým detektorem kovů po poli...a opravdu našel poklad. Tedy přesněji, když ho zapípání upozornilo, že v zemi něco je, vyhrabal cosi, co vypadalo jako malá, vzhůru nohama obrácená miska a kolem pár mincí. Když ale zakutal trochu hloub, uvědomil si, že to, co považoval za misku, bylo ve skutečnost víko nádoby o mnoho, mnoho větší.

A jelikož to byl hledač pokladů britský a uvědomělý, místo aby to všechno vykutal a střelil na černém trhu, zavolal archeology. A dobře udělal. Po několikadenní práci totiž společnými silami odkryli nádobu, která obsahovala 162 kg mincí! Bylo jich celkem přes 50 000.




Kdo a proč takhle přičinlivě mince schraňoval už se dneska samozřejmě nedozvíme, ale můžeme spekulovat - nádoba byla nejprve zakopaná do země, pak do ní teprve nasypali peníze. Byla tenkostěnná, při té obrovské váze rozhodně nemohli plánovat, že ji někdy ze země zase vyjmou.

Pokud si lidé schovávali peníze v době ohrožení, zakopávali je vždy v několika menších nádobách, aby se daly snadno a rychle vyjmout. Kdyby chtěli vyzvednout tenhle poklad, museli by mince vykopávat lopatou - takže se zdá, že vyzvednutí neměli nikdy v úmyslu. Že by šlo o úspory jediného člověka také není moc pravděpodobné - celková hodnota odpovídala platu centuroina za cca 4 celé roky - v dnešních relacích měly ty mince pro tehdejší lidi hodnotu asi 4 milionů korun. Nejspíš se tedy složila celá komunita...ale na co? Na speciální dar bohům? Obětina? Poděkování? Prosba o opravdu velký zázrak? Římané byli pragmatičtí lidé, se svými bohy uzavírali obchodní kontrakty - když bůh splní svoji část, Říman se zavazuje splnit tu svoji...možná se některý bůh opravdu vytáhnul a splnil svůj závazek tak svěle, že si zasloužil opravdu velkou odměnu. Kdo ví...

O dva roky později se pak přímo v Bath našel pro změnu poklad mincí stříbrných - sice jich bylo jen 17,5 tisíce, ale zase byly z dražšího kovu.

Takže poučení na závěr?

Římani toho prostě po sobě zanechali v Cotswolds a okolí fakt spoustu. Monty Pythoni měli pravdu. Jako obvykle.