Wednesday, 17 February 2016

MOTÝL, KTERÝ ZPÍVÁ MRAVENCŮM

Že to zní jako titul nějaké severské detektivky!
Dívka, která kopla do vosího hnízda...nebo tak něco.


O zákeřný zločin v tomhle příspěvku sice nepůjde, ale tragický příběh (s dobrým koncem) to vlastně je. Jeho hlavním hrdinou je tenhle celkem prostě vypadající, motýl (viz obr.)

V češtině se pyšní poetickým názvem modrásek černoskvrnný.

Angličtina ovšem neměla obrozence a tudíž jsou anglické názvy rostlin a živočichů až absurdně prozaické. Je to motejl, velkej a modrej...budeme mu říkat velký modrý motýl. Ehm.


Velký modrý motýl (Large Blue) v Anglii, bohužel, v roce 1979 vyhynul.

Čímž by tenhle příběh mohl skončit. Naštěstí neskončil. S oteplením klimatu a větším povědomím o životním cyklu těchto vzácných motýlků se zrodil projekt, který v roce 2010 vyvrcholil vypuštěním stovek odchovaných housenek na dvou přísně tajných lokalitách v Cotswolds, jejich původním domově. Housenky to byly původem ze Švédska, adaptované v Dartmooru a anglické podnebí se jim zjevně velmi zalíbilo, takže se k velké radosti autorů projektu úspěšně uchytily a dále se množí.

Právě zvláštní, vysoce specializovaný životní cyklus modrásků byl důvodem poklesu jejich počtů, vedoucímu až k vyhynutí v sedmdesátých letech.

Začíná to tím, že modrásci kladou vajíčka pouze a výhradně na jeden druh divokého tymiánu. S úbytkem divokých luk a suchých strání se jim tak podstatně zmenšil přirozený biotop. Tím ovšem tajemný život modrásků nekončí, ba naopak!
Housenky totiž na tymiánu zůstávají jen krátce. Jakmile se trochu nažerou, vydávají se na nejdůležitější quest svého života - najít si ochotné hostitele. Slezou proto na zem a začnou vylučovat speciální "maskovací" tekutinu, která jednomu jedinému druhu červených mravenců signalizuje: "Jsem larva! Jsem mravenčí larva! Pojďte si ke mně a odneste si mě!"
Pokud nablízku není ten správný druh červených mravenců, má housenka smůlu a chcípne (už se celkem nedivím, že ten motýl vyhynul!). Pokud se "kukaččí" manévr povede, mravenci si odnesou housenku k sobě do mraveniště, kde o ni pečují, krmí ji, nechají ji žrát jejich vlastní kukly a vůbec si jí všemožně přecházejí. A není to tak docela zadarmo - housenka jim za to zpívá.

No fakt. To není míněno obrazně. Housenka umí zpívat - a nejen to, zpívá v cizím jazyce - "po mravenčím". Vyluzuje speciální jemný, chvějivý zvuk, který je velmi podobný zvukům, jakými komunikuje se svým národem mravenčí královna. Na mravence má prokazatelně uklidňující vliv a velmi je motivuje starat se o svého hosta s doslova mravenčí péči.

Když tedy všechno dobře dopadne, prožije housenka v mravenčím hotelu několik měsíců, zakuklí se tam a v létě se ze země vyhrabe krásný nový velký modrý motýl. Prostě happyend! :-)

Takže až budeme někde tlapkat po suché, teplé stráni, mějte oči otevřené - třeba kolem poletí velký modrý motýl.

(P.S. On zas tak velký není. Jenom je větší, než ostatní modrásci. O fous. A modrásci jsou obecně dost malí motýli. Takže ten velkej modrej motýl je ve skutečnosti dost malej. Když o tom tak přemýšlím, možná se mohli Angličané inspirovat Nac Mac Fígly a říkat mu "Nae-tak-velkej-motelj-jako-prostředně-velkej-bílej-motejl-ale-větší-než-malej-modrej-motejl" nebo tak nějak :-)

2 comments:

  1. Takže takový motýlí trubadůr :-)
    Je to nesmírně zajímavé, že? Příroda je fakt plná divů a překvapení.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Mě tyhle případy extrémního navázání životního cyklu na jeden určitý jiný živočišný druh fascinovaly. Ukazují, jaké mezery ještě máme ve znalosti všech mechanismů evoluce - protože genetický výběr lépe adaptovaných jedinců je celkem jasný proces. Ale jak se ukotví takováhle totální symbióza, to je složitější otázka.

      Delete